I nahé tělo sevřené v krajně nepohodlné poloze v krabici může tančit, ukazuje Marie Goeminne, belgická choreografka a performerka, která působí v Holandsku. Je fascinována člověkem a tělem jako tvarem. Minimalistický pohyb paží, prsty, pánví nebo stehny divák sleduje jako pod mikroskopem a svůj význam tu má i jemný záchvěv zádového svalu nebo prsty povytažená kůže. Tělo se stává intimním projekčním plátnem pro promítaný text i performerčina gesta. Co když najednou zmizí tělo a zůstane jen text? Jak budeme reagovat, až si k tělu přiřadíme tvář?
