Španělský tanečník Jordi Galí zkoumá vztahy mezi tělem a předměty, ať je to trám, kámen, štafle nebo pneumatika od auta. Zajímá ho prostor, v němž se tanec propojuje s artistikou a v němž lze z jednoduchých předmětů poskládat na jevišti důmyslnou architekturu, v němž lze předměty dokonce roztančit. Tanečník využívá balanc, protichůdné síly a dynamický vztah různorodých materiálů. S jejich pomocí zkoumá pohyb a čas. Zvukový doprovod představení s nádechem „do it yourself“ estetiky zajišťují důmyslně sestavená kola bicyklů.