Compagnie Li(luo) |FR|: Já ne

Camille Mutel vás zve k zamyšlení nad každodenním životem a vztahem k jídlu, který vnímá jako ceremoniál. Inspiruje se v japonských tradicích a ve svém díle prolíná estetický a filozofický zážitek s nezapomenutelným uměleckým výkonem.

Sólo Já ne je tichou, pomalou performancí, která nás vede zpět k obyčejným gestům – k nalití sklenky vína, loupání cibule, nebo pohybům ryb. Tělo se pohybuje s přesností i něhou, a to v prostoru, kde má každý detail význam. Autorka se inspiruje  japonským čajovým obřadem a vytváří scénu, která není o ní, ale o nás všech. O tom, jak být s druhým člověkem bez spěchu, bez tlaku a v opravdové blízkosti.

Délka představení: 50 min

Představení je vhodné pro diváctvo od jedenácti let.
Představení je jazykově bezbariérové.

!!KVŮLI NEPŘÍZNI POČASÍ SE PŘEDSTAVENÍ PŘESOUVÁ DO KULTURÁKU, SVOZY OD ZÁMKU DO KULTURÁKU (A ZPĚT NA PILÁK) ZAJIŠTĚNY FESTIVALOVÝM AUTOBUSEM!!

TVŮRČÍ TÝM

Koncepce, choreografie a tanec: Camille Mutel

Dramaturgie: Thomas Schaupp

Světelný design: Philippe Gladieux

Scéna a kostýmy: Kaspersophie

Zvukový design: Jean-Philippe Gross

Technický management: Gildas Goujet

BIO

Camille Mutel je francouzská choreografka a performerka, jejíž tvorba vychází z hlubokého zájmu o tělo, gesto a rituál. Svůj choreografický jazyk formovala pod vlivem osobností jako Hervé Diasnas, Jean-Claude Gallotta či Matthieu Hocquemiller, a zásadním pro ni bylo i setkání s radikalitou tanečního směru butó. Pět let studovala u Masakiho Iwany a mezi lety 2000–2010 prohlubovala své znalosti japonské kultury skrze práci s různými choreografy v Japonsku i Evropě. V roce 2010 získala mezinárodní uznání díky představení Effraction de l’Oubli, které vytvořila se svým souborem Li(luo), jenž dnes vede. V roce 2019 pobývala ve vile Kujoyama, kde se věnovala studiu čajového obřadu a zároveň začala pracovat na své choreografické tetralogii Místo druhého. Prvním dílem byla sólová skladba Not I, ze zimy 2020, která získala podporu Nadace Beaumarchais SACD a byla uvedena např. na festivalu Viva Villa! a v Théâtre de la Ville v roce 2022.

Roku 2020 získala také výzkumný grant DGCA v oblasti gestického umění. Výsledný výzkum Psaní světského ritu, studie gest byl v roce 2024 uložen v Bibliothèque nationale de France a stal se podkladem pro druhou část tetralogie, Přesto každý zabíjí, co miluje. Na tomto díle se choreograficky podíleli Kerem Gelebek a Philippe Chosson. Aktuálně pracuje na třetí části série s názvem Sůl života, která je ve fázi výzkumu a experimentování.